New Moon

15. prosince 2009 v 17:00 |  Official Clips

 

Kellan Lutz about Kristen Stewart

13. prosince 2009 v 15:01 |  News
Kellan: "...Když Kristen skákala z útesu byla to skvělá zábava."
Reportér: "Nikdy jste s ní nechtěl chodit?"
Kellan: "Copak vy jste neslyšeli o Robertovi a Kristen?"
Reportér: "Vás nikdy nenapadlo, že byste to mohl být vy?"
Kellan: "Myslím, že by to byla možná situace ... "
Reportér: "Nikdy jste si nemyslel, že možná ..."
Kellan: "Ona je tak úžasná! Ona je velmi nezávislá myslím, že je naprosto nezávislá, na mou duši, ... ona je, ona je tak žhavá..."
Reportér: "To jsem rád, ale jste legrační? Nebo jste ... že mě miluješ nebo mě nenávidíš?"
Kellan: "Ne, to ne, ale je to nádherné, když ji sledujete nebo s ní hrajete."
Reportér: "Nikdy jste ji nechtěl políbit?"
Kellan: "Ach, to bych byl rád, kdybych ji mohl políbil. Ach jo ... je krásná holka. Budu upřímný..."

Jiná Bella// 2.část

13. prosince 2009 v 13:51 |  Povídky

Někdo mi nejednou zaklepal na rameno….

Otočila jsem se a tam stála nějaká holka. Měla zrzavé středně dlouhé vlasy. Oči měla zelené a výrazné řasy - předpokládám, že přírodní… Byla docela bledá - to mě neudivilo, protože tady pořád prší a slunce vysvitne opravdu jen zřídka…
,,Ahoj, já jsem Victoria. Ty jsi Bella ??'' řekla hlasem, který zněl jako zvonky a usmála se.
,,Ahoj. Vidím, že mě tu skoro každý zná…'' a úsměv jsem jí oplatila.
,,Teda po pravdě řečeno…poslední měsíc se tu nebaví o nikom jiném - to víš moc nových lidí se sem nestěhuje.'' začala se smát. A já se k ní přidala.
,,Chceš si ke mně sednout ne obědě??'' zeptala se Victorie.
,,Jo jestli ti to nevadí...''
,,Tak pojdˇ ne?! Tedka skončilo vyučování...nebo ty ještě někam jdeš??'' zeptala se mě a zvedla pravé obočí.
,,Ne nikam nejdu…jen jsem ztratila pojem o čase jak koukám…'' a nasadila jsem úsměv.

Když jsme došly do jídelny, tak jsme si stoupli do řady. Ta byla malá, takže jsem měla za tři minuty jídlo na táce. Vzala jsem si pizzu. Victorie si vzala jen sodovku.
,,Ty jíst nebudeš??''
,,Já držím takovou dietu..''
,,Cože?? Ty a dietu??''zakroutila jsem nechápavě hlavou. Šly jsme si sednout ke dlouhému stolu na pravý kraj. Naproti mně si sedla Viki. Na levém konci seděla petičlenná parta. Dvě holky a tři kluci, Byli si podobní. Vypadali jako andělé, jako by sem nepatřily…
,,Viki, kdo jsou tamhleti ??'' a ukázala jsem na levý kraj stolu. Viki vyvalila oči a zakuckala se.
,,T-to jsou Cullenovi. Adoptované děti doktora Carlislea a Esme Culenovi.''řekla jako by se o tom nerada bavila. Pořád se na mě dívali. Já jsem raději odvrátila pohled a odnesla jídlo s tácem. Neměla jsem moc hlad.
,,Ty nemáš hlad??'' zeptala se mě Viki. Já jen zakroutila hlavou.

Když jsem vyšla z jídelny, tak jsem se vydala na cestu domu. ,,Bello nasedni si já tě odvezu domů jestli chceš.'' zavolala na mě Viki. Řekla jsem si proč ne. Začalo zrovna poprchávat….
Nasedla jsem si k ní do auta. Všimla jsem si, že ze zájmem na nás hledí Cullenovi. S Viki jsme si povídali o škole a o učitelích. Když dojela před náš dům. Tak jsem jí poděkovala.
Charlie nebyl ještě doma. Začala jsem dělat večeři. Slyšela jsem klapnout dveře.
,,Ahoj Bello. Co to tu tak voní??''
,,Udělala jsem smaženou rybu.'' věděla jsem, že jí má Charlie moc rád.
,,A co jinak. Jak bylo ve škole??
,,Dobře. Spřátelila jsem se tam s Viki. A taky pořád po mě všichni koukali. Hlavně kluci….myslím že na to si budu muset zvyknou.'' usmála jsem se.
,,Viki??''
,,Ano Viktorii…příjmení nevím...neptala jsem se…''
,,Žádnou Viktorii neznám.'' bylo vidět jak přemýšlí…
,,To bude asi tím, že nemá problémi s policii.''začala jsem se smát. Charlie se taky usmál, ale pořád přemýšlel.
,,Hm, ale stejně…prostě nikoho neznám, kdo by se jmenoval Viktorie.''řekl ,, A dávej ne sebe prosím tě pozor. Všude v okolí se začínají ztrácet lidi…a…s tou Viktorii…..!! Nevím. Prostě bud opatrná.'' dodal.
,,Hm, dobrou tati.''
,,Dobrou''
Byla jsem docela unavená, ale nemohla jsem usnout. Pořád jsem myslela na Viki…Jak to že

jí nezná?? Přece by jí měl znát… V tak malém městečku jako je Forks se znají všichni…..
Ale přece…Charlie nemusí znát všechny, ne?? Nemohla jsem usnout a potřebovala jsem si všechny myšlenky uložit v hlavě a tak jsem si vzala bundu a šla se projít do lesa. Asi si říkáte, že jsem blázen, ale já se nebojím a v lese jsem dlouho nebyla. Na lesní cestu krásně svítil měsíc. Šla jsem pořád dál a dál a dál….došla jsem na nějakou malou louku v kruhovitém tvaru. Bylo hrobové ticho. Byl slyšet jen okolo protékající potůček a štěbetání ptáčků - myslela jsem, že ptáci v noci spí….ale opak je asi pravdou. Za mnou jsem najednou uslyšela jak praskla větvička. Otočila jsem se a dech se mi zrychlil…..
  
 









Kam dál